Doufám, že týmu na hřišti ještě pomůžu, přeje si zraněný kapitán Sulka Okleštěk

26.10.2020

I kdyby teď podle plánu probíhala fotbalová sezóna, na zápasy by musel zapomenout. V době koronavirové pandemie čeká kapitán zábřežského Sulka Lukáš Okleštěk (1981) na operaci kolene. Zkušenému záložníkovi vystavilo stopku zranění, které utrpěl již počátkem září v krajském přeboru během derby ve Velkých Losinách, tedy proti klubu, kde v minulosti také působil.

Můžete nastínit, co se vám tehdy vlastně přihodilo?

Udělal jsem nějaký špatný pohyb, když jsem se otáčel, vyskočilo mi koleno a hned jsem věděl, že je zle. Urval jsem si křížové vazy.

Navíc to bylo paradoxně při derby ve Velkých Losinách…

Právě, na tento zápas jsem se hrozně těšil. Mám tam spoustu kamarádů, přišlo hodně lidí. Pro mě jsou utkání s Losinami či Mohelnicí, kde jsem dříve působil, asi nejvíc. Kluci nakonec vyhráli 2:1, jenže já musel už po patnácti minutách vystřídat. Pro mě to bylo obrovské zklamání, které pak ještě umocnila ta diagnóza, že na delší dobu bude všechno špatně. Tak vážný úraz jsem ve fotbale doposud neměl, navíc už mám nějaké roky.

Sulku se letos vůbec nedaří, ale právě na půdě rivala se vám tenkrát podařilo uspět.

Bral jsem to utkání jako takový odrazový můstek, předtím jsme vyhráli doma s Litovlí, věřil jsem, že se zvedáme, ale potom jsme úspěch z Velkých Losin nepotvrdili doma, do toho přišla to moje absence. Celá sezóna je zatím taková špatná. Stejné zranění jako já si navíc ještě před sezónou přivodil i útočník Marek Sitta.

Zábřehu asi tento rok hodně chybí i zkušenosti, když sázíte na poměrně mladý kádr? Starší generaci zastupujete v základu většinou jen vy a gólman Lukáš Toman.

Máme v kádru plno mladých kluků, kteří jsou určitě perspektivní, ale potřebují se pořádně vyhrát. V důležitých momentech, kdy se láme zápas, pak děláme i vinou takové herní nevyzrálosti zbytečné chyby, které nás potom stojí výsledek. Je každopádně dobře, když chceme dávat prostor místním odchovancům se vztahem k Zábřehu, jenže pro některé je kolikrát přechod z dorostu do mužů složitější, než by sami čekali.

Jaká je vaše role u týmu, nebo vzhledem k současné situaci s koronavirem spíše byla, po tom smolném zranění, kdy jste nemohl na hřiště jako hráč a kapitán.

Byl jsem po ruce trenéru Applovi jako asistent, vypomáhal i s tréninky, jsem pořád součástí kabiny. Člověk tak alespoň může být s týmem i přes to zranění. Cítím, že je to tak správné a jsem rád, že i kluci mě berou jako takového toho staršího zkušenějšího, který se jim snaží poradit a pomoct. Plno z nich jsem navíc sám trénoval v dorostu. Ale pořád převládá zklamaní a bezmoc, že jsem nemohl na hřiště a pomoct třeba nějakou tou standardkou, zkrátka být tou zkušenou oporou přímo v zápase.

Co myslíte, že bude dál v souvislosti s pandemií?

Podzim už je asi definitivně ztracený, žádné zápasy se letos dohrávat nebudou. A je otázka, co jaro? Problém bude ve všech soutěžích. Zda se vůbec bude moct pokračovat, jestli zase nedojde k odkládání zápasů, posunou se soutěže až do prázdnin… Ta doba je opravdu složitá,

možná dojde i k odlivu sponzorů, ne každý bude mít za tohoto stavu peníze na sport. Obecně asi ubude klubů, které si mohou dovolit platit nadstandardně některé hráče.

Věřme, že se soutěže dohrají. S čím půjdete do jara v Zábřehu?

Na rovinu už to vypadá na boj o záchranu, podzim se nepovedl. Po řadě špatných výsledků bylo vidět, že si někteří kluci nevěří, bojí se, aby neudělali chybu, je potřeba na tom zapracovat. Snad se podaří mužstvo i trochu posílit. Klub má vytipovaných pár zdejších hráčů, co působí v okolních mužstvech a pokud by se podařilo zrealizovat některé příchody, tak věřím, že jaro zvládneme. Vůbec si nedokážu představit, že bychom nedejbože spadli, to by byla tragédie, už jen kvůli tolika lidem, co v Zábřehu chodí na fotbal.

Co čeká nyní Lukáše Oklešťka. Prý vám odložili kvůli současné situaci operaci kolene?

Zatím sám moc nevím. Mám jít na plastiku 18. listopadu, ale doktor mi na rovinu řekl, že je ten termín v ohrožení, protože v nemocnicích chybí personál vzhledem k tomu, co se teď děje. Byl bych určitě rád, kdybych mohl operaci absolvovat co nejdříve a měl tak více prostoru na rekonvalescenci, abych se pak zase co nejrychleji dostal zpátky do tréninku, ale uvidíme, jak všechno půjde. Už taky nejsem nejmladší, bude mi za rok čtyřicet.

Myslíte si tedy, že jaro zvládnete?

Bude to hodně komplikované. Opravdu teď nechci předbíhat. Když budu v pořádku, je zase otázkou, zda bych byl po půl roce bez zápasu a pořádného tréninku na hřišti platný. Sám nevím, co čekat, jak se s tím moje tělo popere. Třeba bych nejdřív začal v béčku a snad se mi povede vrátit se zpět do krajského přeboru. Rozhodně chci mužstvu ještě pomoct také na hřišti.

Copyright © 2020, SK SULKO Zábřeh